Autor: Jan Smejkal
Zdroj: www.ronnie.cz

Je již velmi málo osobností našeho sportu mezi námi, o kterých můžeme tvrdit, že jejich celý život byl po řadu desetiletí velmi úzce propojen s jejich milovaným sportem, kulturistikou, a o kterých chválabohu nemusíme psát v čase minulém. Osmdesátník Jiří Týn (nar. 26. května 1944) se začal zajímat o kulturistiku v roce 1962, tedy ještě dva roky před tím, než byla oficiálně zařazena mezi sporty (viz naše připomenutí 60. výročí organizované kulturistiky na našem webu). Tehdy na vojně v Milovicích odebírali na útvaru slovenský sportovní časopis Tréner a cvičitel, kde byla vždy několikastránková příloha o kulturistice, ale k tomu, aby mohl aplikovat zde uvedené tréninkové programy, měl k dispozici jednu jedinou vzpěračskou činku.

 

Vojna skončila a po návratu do rodné Opavy mu nezbývalo nic jiného než cvičit doma. Nechal si vyrobit činku, jako lavička mu sloužilo žehlicí prkno, používal pružiny. Později se domluvil s kamarádem a cvičili u něho v dílně, přičemž se jim podařilo sehnat originální činku od vzpěračů z Havířova. Pro Jirku bylo typické, že na rozdíl od mnoha jeho vrstevníků se nespoléhal na bezduchou tréninkovou dřinu, ale byl si vědom toho, že je třeba ji podepřít co největší sumou teoretických poznatků, které s kulturistikou zdánlivě ani nesouvisejí. Jirka byl typický samouk, neměl žádné vzdělání, ale obrovskou snahu učit se a shromažďovat potřebné informace, a to od fundovaných lidí - sportovních trenérů a lékařů, které neustále "obtěžoval" svými dotazy. Do paměti si vryl jednu poučku, které se držel celý život: "Věř tomu, že pokud budeš cvičit pro zdraví, tak ti to tělo stonásobně vrátí, až to budeš potřebovat, a nikdy nepoužívej nic, co by ti urychlilo svalový růst." To bylo jeho krédo a jistě i to přispělo k tomu, že dnes může slavit svoje jubileum v plném zdraví! Pro průkopníky kulturistiky bylo typické, že vše dělali pro rozvoj a zvýšení popularity svého milovaného sportu, a ne pro osobní prospěch, o nějaké finanční motivaci ani nemluvě. Své načerpané znalosti tedy Jirka předával nezištně dál, a to jako předseda Trenérsko-metodické komise Severomoravského svazu kulturistiky v 70. a 80. letech, ale především jako trenér v jím založeném oddíle a po sametové revoluci ve svém fit centru.

Ne, ne, ještě tak daleko nejsme a vraťme se do poloviny šedesátých let, kdy se Jirka žení a nutně potřebuje peníze na založení rodiny. Podepsal smlouvu s ostravskými doly na 18 měsíců, ale nakonec zde vydržel 8 let. Možná každý jiný by s ohledem na fyzicky náročnou práci značně polevil ve svých mimopracovních aktivitách, ale ne tak Jirka! Projevil se v něm naturel opravdu tvrdého chlapíka, který se nezalekne žádných překážek, a tak pokračoval nejenom ve svém pravidelném tréninku v domácí posilovně, ale především v uskutečnění svého snu - založení kulturistického oddílu a s tím spojeného hledání potřebných prostor.

 

  

Zlomovým obdobím pro završení jeho úsilí se ukázal rok 1972, který nezačal vůbec dobře. První pokus o založení oddílu se setkal u činovníků Okresního svazu tělesné výchovy v Opavě v době již tvrdé husákovské normalizace s jednoznačným odmítnutím, ale pochopení našel kupodivu u hospodáře tělovýchovné jednoty Minerva Opava, který mu přidělil dvě nepoužívané a také patřičně zdevastované místnosti. Společně s několika dalšími nadšenci následovaly tisíce brigádnických hodin a velmi dobře vybavená posilovna, první v Opavě, byla na světě! To vše zásluhou několikaletého úsilí Jirky Týna, který se nenechal odradit žádnými překážkami a šel nekompromisně za svým cílem.

 

Tento cíl byl vlastně pouhým prologem jeho další a mnohem významnější činnosti, vždyť se stal nejenom předsedou oddílu, ale i hlavním a zpočátku vlastně jediným trenérem a začala pro něho velmi náročná práce. Vždyť bylo potřeba připravit první závodníky z těch šťastlivců, kteří prokázali ty nejlepší předpoklady pro sportovní kulturistiku. Ano, šťastlivců, protože zájem několikanásobně převyšoval kapacitu posilovny, a tak bylo potřeba dělat jakási výběrová řízení - ale pozor, to byl v té době normální stav, oddílů bylo málo a nadšenců do kulturistiky mnohonásobně více. A nastala éra mnoha úspěchů opavských kulturistů především v kategoriích dorostu a juniorů, které všechny byly výsledkem trenérské práce Jirky Týna. Za všechny jmenuji dvojnásobného mistra ČSSR v kategorii juniorů Dušana Tomana a mezi dospělými opavského rodáka Ing. Jaroslava Kulovaného, jednoho z nejlepších kulturistů československé historie, kterému vštípil všechny potřebné základy. Nutno dodat, že ani on se neváhal postavit na pódium, aby dodal odvahu a inspiraci svým svěřencům. Založil i oddíl silového trojboje, který se od roku 1974 účastnil celé řady soutěží na různých úrovních, a opět byl nejenom trenérem a organizátorem, ale i závodníkem.

 

   

Jak nejlépe propagovat kulturistiku na veřejnosti? No přeci pořádáním soutěží a toho si byl Jirka vědom. Stal se zakladatelem jedné z nejvýznamnějších soutěží, která se pořádá v Opavě dodnes (byť pod pozměněným názvem): "Pohár města Opavy". Její první ročník v roce 1978 nevyhrál nikdo jiný než jeho odchovanec Ing. Jaroslav Kulovaný.

Revoluční rok 1989 zastihl Jirku Týna v plné síle středního věku a on si mohl splnit svůj sen - založit si vlastní posilovnu. V roce 1992 si pronajal v Opavě - Kylešovicích bývalý kulturní dům a pod názvem Bavaria Fitness vzniklo fit centrum, které má dodnes to nejlepší renomé. Konečně se mohl Jirka věnovat nejen závodníkům, ale i široké veřejnosti, tedy běžným kondičním cvičencům, vždyť kulturistiku vždy považoval za nezbytnou součást zdravého životního stylu. Svoji práci dělal vždy srdcem, a ne pro peníze, a cvičenci to velmi rychle poznali, což se projevovalo v neopakovatelné přátelské atmosféře, se kterou jste se málokde jinde setkali. To byla ta nejlepší a bezplatná reklama jeho fit centra a i proto do jeho posilovny lidé vždy rádi chodili, což trvá dosud.

Jeho velké srdce se projevilo i tím, že založil družstvo tělesně postižených v bench-pressu, které díky němu dosáhlo takové úrovně, že s ním jezdil po evropských a světových soutěžích. Tato jeho zcela nezištná činnost ho pohltila do té míry, že trpěl i jeho soukromý život. Setkal se i s nevděkem a i to bylo příčinou ukončení činnosti tohoto družstva v roce 2014.

 

Zcela specifickou kapitolou jeho profesního života byla (a stále je) spolupráce s "Opavským Golemem" Reném Richterem, nad jehož výkony zůstává rozum stát. I s ním objel půlku světa. Geny se nezapřou, a tak si již vzal pod svá křídla i jeho patnáctiletého syna Matthiase, který je již držitelem pěti světových rekordů v silových disciplinách.

 

V roce 2021 sice svěřil svoji posilovnu svému dlouholetému svěřenci a zákazníkovi, ale návštěvníci to ani nepoznali. Vždyť stále chodí pravidelně čtyřikrát týdně cvičit a to se rozhodně nešetří!

Jirka Týn celým svým životem vrchovatě naplňoval jednu odvěkou a nezpochybnitelnou pravdu: "Žijeme pro druhé, jinak náš život nemá smysl." Z tohoto pohledu může být navýsost spokojen. Celý život zasvětil kulturistice, přičemž nikdy se nedral do popředí, neusiloval o žádné funkce, ale poctivě a skromně sloužil svému milovanému sportu. Za těch více než 50 let vychoval desítky závodníků od kulturistiky přes powerlifting až po zdravotně postižené. Kondičních cvičenců, kteří si pod jeho vedením zlepšili vzhled a fyzickou kondici, je nepočítaně, těch nejsou stovky, ale tisíce! A jejich počet ještě bude narůstat, vždyť Jirka nijak nepolevuje ve svých aktivitách.

 

Jeho životní pouť není zdaleka uzavřena a na odpočinek také ani vteřinu nepomýšlí, a tak popřejme Jiřímu Týnovi do dalších let nejen jménem naší redakce, ale i těch stovek a tisíců odchovanců na všech úrovních od kondičních cvičenců až po vrcholové závodníky hlavně pevné zdraví a neutuchající vitalitu. Ať stále "pumpuješ železo" a svým živoucím příkladem a přístupem k tréninku motivuješ mladší a mladší ročníky cvičenců s vizí, že věk v kulturistice nehraje žádnou roli!